23. 12. 2024
Může se zdát beznadějné, že státy, které Izrael podporují, pokračují v jeho podpoře, ale svědectví je důležité pro budoucí zúčtování. A to postihne i politiky z dnešní české vlády, kteří izraelské vraždění podporují.
Tato vyšetřování odhalují, jaké permutace bolesti mohou být způsobeny civilnímu obyvatelstvu. Drobná rozbitá těla, hnijící děti, srovnané mrtvoly, masové hroby, srovnané se zemí čtvrti a divoký, nespoutaný žal pozůstalých. Je to podívaná na masakr.
Dochází ke konsensu. Dne 5. prosince dospěla Amnesty International po
vyšetřování k závěru, že „Izrael páchal a nadále páchá genocidu na Palestincích
v okupovaném pásmu Gazy“. O několik dní později Evropské centrum pro ústavní a
lidská práva (ECCHR) uvedlo, že po výzkumu a analýze dospělo k závěru, že
„existuje právně podložený argument, že Izrael páchá genocidu na Palestincích v
Gaze", píše Nesrine Malik.
Několik
dní poté organizace Human Rights Watch (HRW) konstatovala, že „izraelské úřady
jsou odpovědné za zločin proti lidskosti spočívající ve vyhlazování a za činy
genocidy“, a organizace Lékaři bez hranic sdělili, že její lékařské „týmy na
severu Gazy vidí jasné známky etnických čistek“. Začátkem listopadu HRW rovněž
dospěla k závěru, že akce Izraele v Gaze představují „válečné zločiny“ a
„zločiny proti lidskosti“ a zřejmě „také splňují definici etnických čistek“.
Poté, co Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal rovněž v listopadu zatykač na
Benjamina Netanjahua a Yoava Gallanta za údajné válečné zločiny a zločiny proti
lidskosti, končí všechny tyto nedávné rozsudky rok důraznou klasifikací útoku v
Gaze jako porušení mezinárodního práva. Připojily se tak k Mezinárodní komisi
právníků a OSN, které odsoudily izraelskou válku. Země a její hlava státu jsou
nyní podle soudů a organizací pro lidská práva, které tvoří světové právní a
morální autority, postaveni mimo zákon.
Rozsudky, silná slova a navrhovaná opatření však zaznívají ve vzduchoprázdnu: nedochází k jejich prosazování. USA nadále brání Izrael proti vznikajícímu celosvětovému konsensu a vyzbrojují ho. Ostatní zastánci používají jazyk kliček a hádanek, na který jsme si od začátku války tak zvykli. Velká Británie pozastavila malou část svého vývozu zbraní, ale trvá na tom, že zůstává „věrným spojencem“ země a že by se s Netanjahuem nadále angažovala, ale také by nějakým způsobem stále dodržovala své právní závazky. Francie přišla s působivým právním výkladem, v němž uvedla, že Netanjahu ve skutečnosti požívá imunity, neboť Izrael není signatářem Mezinárodního trestního soudu (tento výklad by rozšířil imunitu i na Vladimira Putina a Umara al-Bašíra).
Mezitím
se množí další důkazy o tom, že v Gaze dochází nejen k porušování zákonů a
lidských práv, ale ty zločiny jsou zcela bezprecedentní. Organizace Airwars,
která monitoruje civilní oběti, konstatovala: „Podle téměř všech ukazatelů jsou
škody způsobené civilistům během prvního měsíce izraelské kampaně v Gaze
nesrovnatelné s jakoukoli leteckou kampaní 21. století.“ Pohled z několikaměsíčního
výzkumného úsilí doplňují zpovědi a svědectví izraelských vojenských
příslušníků. V izraelském deníku Haaretz vyšly výpovědi vojáků IDF, kteří
sloužili v Gaze, a uvedli, že s civilisty, dokonce i s dětmi, je zacházeno jako
s bojovníky. Režim svévolného, až konkurenčního zabíjení byl popsán jako
„divoký západ na steroidech“.
Tyto popisy nezachycují pouze legální a militaristické metody boje, ale
podrobně popisují zabíjení, hladovění, mrzačení, mučení a psychická traumata,
která si nelze představit.
Tato vyšetřování odhalují, jaké permutace bolesti mohou být způsobeny civilnímu
obyvatelstvu. Drobná rozbitá těla, hnijící děti, srovnané mrtvoly, masové
hroby, srovnané se zemí čtvrti a divoký, nespoutaný žal pozůstalých. Je to
podívaná na masakr. Vše se odehrává na očích, živě přenášené a zveřejňované
palestinskými občany a novináři, pozorované cizinci a popisované samotnými
Izraelci.
Navzdory zdrcujícím důkazům, které máme před sebou, se stále nic nemění.
Válka pokračuje. Věci, které se zdály být průlomové, jako například první
slyšení u Mezinárodního soudního dvora (ICJ), nyní vypadají jako cvičení v
pozorování. Je hluboce dezorientující, dokonce zdrcující, začít mít pocit, že
aktéři, bez ohledu na to, jaké hranice trestnosti překračují, nebudou zastaveni
ani pohnáni k odpovědnosti.
Selhání však nespočívá v popisu toho, co se v Gaze děje. Selhání, jak napsala Lina Mounzerová, je „v prohnilé substruktuře světa, v jehož rámci má tento jazyk fungovat“. Nebezpečí nyní spočívá v tom, že Palestinci umírají dvakrát, jednou ve fyzické realitě a podruhé v té morální, kde mocní snižují samotné normy, které utvářejí svět, jak ho známe. Tím, že spojenci Izraele odmítají přijmout dokonce i označení genocida a etnická čistka, natož aby podle nich jednali, vnucují světu přizpůsobení, po němž se jednoduše přijme, že práva neuděluje lidstvo, ale strany, které rozhodují o tom, kdo je člověk.
A právě proto musí rozhořčení pokračovat, i když se omezí na psaní komentářů a zpráv. Ať už se na pódiích v Evropě a USA předvádí jakákoli sémantická akrobacie, tyto zprávy dokumentují skutečnost, že dochází ke zločinu. Práva lidí v Gaze se sice na místě vypařila, ale ve veřejných záznamech je lze obhájit. Kdykoli válka skončí, tyto zprávy zabrání pokusům o přepisování historie a popírání zvěrstev, nebo je alespoň ohrozí.
Vzhledem k tomu, že vraždění pokračuje, brání dokonalému zločinu to, že lidé zůstávají na místě, hlasitě ho nazývají vraždou, ukazují na viníka, vyslovují jména mrtvých, truchlí za ně, pořádají vigilie a tvrdě chrání svá práva na odškodnění. Až přijde čas, budou mít Palestinci obrovský dluh v podobě odškodnění. Musí být vedena kniha toho, čemu byli vystaveni.
„Pokud musím zemřít,“ napsal palestinský básník Refaat Alareer, který byl zabit na počátku války v Gaze, “ať to přinese naději, ať je to příběh.“ Tato naděje spočívá také v tom, že smrt nepřejde jen jako fakt. Když už musí zemřít, ať je to zločin. blisty.cz
Zdroj v angličtině ZDE